O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůDruhy z přílohy I

bukáček malý (Ixobrychus minutus)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

bukáček malý (Ixobrychus minutus)

Kategorie zákonné ochrany

Kriticky ohrožený

Červený seznam ČR

kriticky ohrožený (C1)

Červený seznam IUCN

kriticky ohrožený (C1)

Směrnice o stanovištích

o ptácích (příloha I)

Bonnská úmluva

příloha II, AEWA

Bernská úmluva

příloha II

CITES

Ekologie a biologie

Menší volavka velikosti hrdličky. Samec je zbarven dvěma kontrastními barvami - černou a světle okrovou. Samice je mnohem nenápadnější, barvy má nevýrazné a spodinu těla skvrnitou. V rákosí se pohybuje prolézáním a šplháním. Létá poměrně často nízko nad rákosinami, charakteristickým znakem jsou krátká, široká, nápadně zakulacená křídla.

Životním prostředím jsou rybníky a hustými břehovými porosty, bažiny, rákosiny, hustě zarostlé břehové porosty pomalu tekoucích vod. Je typickým obyvatelem nížin. Hnízdění bukáčka bylo zjištěno max. do 600 m.n.m. Na hnízdišti se projevuje nápadným hlasem. Hnízdí od začátku května do poloviny srpna. Je tažný, zimoviště leží v subsaharské oblasti.

Celkové rozšíření

Evropské rozšíření je ostrůvkovité, chybí ve Velké Británii, Irsku, Dánsku, Skandinávii a Finsku. V zemích výskytu byly zaznamenány nepravidelné fluktuace populace. Pokles o více než 50% byl zaznamenán v Německu, Francii, Rakousku, Slovensku, Španělsku, Litvě. V žádné evropské zemi nebyl zaznamenán vzrůstající trend.

Rozšíření v ČR

Od 70. do 90. let minulého století došlo v České republice ke snížení početnosti o 20 - 50%. Ojediněle hnízdí např. na Českobudějovicku (2 páry na Vrbenských rybnících) a na jižní Moravě. Předpokládá se, že tento negativní trend bude pokračovat. Celková početnost v ČR se stále drží pod hranicí 100 párů.

Ohrožení

Od poloviny 90. let 20. století dochází k pozvolnému územnímu šíření a nárůstu celostátní populace bukáčka malého, přesto ale zařazení druhu mezi zvláště chráněné živočichy v kategorii kriticky ohrožený je oprávněné.

Péče o druh

Významnými lokalitami pro bukáčka malého jsou zavodněné štěrkopískovny a důlní propadliny s litorálními porosty i malé, rákosinami či orobincem zarůstající mokřady. Vhodným stanovištěm druhu se rovněž jeví soustavy malých rybníčků se společnými hrázemi, s ponechaným litorálem bez zásahů a s navazujícími keřovými porosty (vrby a olše). Z hlediska trofického jsou vhodné menší vodní nádrže s nevelkou obsádkou ryb (nádrže pro sportovní rybolov), nutný je také přechod litorálu v luční porosty. Během hnízdění, zejména koncem V. až VI., by nemělo docházet k výraznému kolísání vodní hladiny. Při managementových zásazích v hnízdních lokalitách bukáčka je nutno počítat se zachováním jednotlivých keřových dřevin v rákosinách.

Literatura

Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z., eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 320 s.

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.