O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůDruhy z přílohy I

včelojed lesní (Pernis apivorus)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

včelojed lesní (Pernis apivorus)

Kategorie zákonné ochrany

Silně ohrožený

Červený seznam ČR

kriticky ohrožený (C1)

Červený seznam IUCN

kriticky ohrožený (C1)

Směrnice o stanovištích

o ptácích (příloha I)

Bonnská úmluva

příloha II

Bernská úmluva

příloha II

CITES

příloha II

Ekologie a biologie

Dravec velký jako káně lesní. Svrchní část těla je hnědá až šedá, zbarvení hrudi a břicha je variabilní, od hnědé po bílou se skvrnami. Charakteristická je kresba na ocase-široký světlý pruh mezi tmavým koncem a dvěma tmavými pruhy. Včelojed obývá lesy, častěji v teplejších oblastech. Vyžaduje blízkost otevřených ploch jako jsou pole, louky a pastviny. Živí se především larvami vos, které vyhrabává ze zemních hnízd. Je tažný, zimuje v tropických oblastech Afriky.

Celkové rozšíření

Většina evropské populace žije v Rusku, Finsku, Švédsku a Německu. Evropská populace je dlouhodobě stabilní, s občasnými výkyvy oběma směry. Včelojedi jsou nejvíce ohroženi lovem ve Středomoří za tahu.

Rozšíření v ČR

Hnízdí pravidelně, ale rozptýleně po celém území ČR. Obývá nížiny, střední polohy a ojediněle vystupuje až do hor. Početnější je v místech, kde jsou rozsáhlé lesní komplexy často střídány pasekami a otevřenými plochami. Vyhýbá se pouze trvale podmáčené půdě, kde zemní vosy nestaví svá hnízda. Populace včelojedů v ČR vykazuje v posledních desetiletích stabilitu s mírným vzestupem početnosti. Početnost je odhadována na 650-1000 párů.

Ohrožení

Stav druhu z hlediska ochrany přírody je zatím dobrý. Velikost populace, podíl párů, které nakonec zahnízdí, i jejich hnízdní úspěšnost z roku na rok silně kolísá, především v závislosti na počasí. Pro další vývoj populace včelojeda lesního v ČR však zůstane hlavním limitujícím faktorem velikost a dostupnost potravních zdrojů, především blanokřídlého hmyzu a jistě také velikost ztrát během migrace a zimování. Včelojed lesní není a nikdy v minulosti nebyl v konfliktu s hospodářskými ani jinými zájmy člověka a cíleně tedy nebyl a není pronásledován. Jeho nároky na hnízdní prostředí nejsou úzce specifické, neboť obsazuje lesy s různou druhovou a věkovou skladbou a různé velikosti, případně i nelesní stromové formace. Nepatří také k druhům zvláště citlivým ke změnám prostředí na tradičním hnízdišti a k vyrušování v průběhu hnízdění. Při zániku hnízda, hnízdního stromu nebo porostu ochotně přesídluje do jiné části lokality nebo na lokalitu sousední. V lužních lesích PO Soutok-Tvrdonicko tomuto druhu zatím do jisté míry vyhovuje těžební rozpracování rozsáhlejších starších porostů, jako se tomu v současné době děje v obnovních blocích o velikosti řádově desítek hektarů. Nachází zde jak dostatek hnízdních příležitostí (porostní stěny a okraje), tak lovišť (nové paseky). Domýcování ponechaných porostních kulis i plánované další rozsáhlé mýtní těžby již mohou ovšem představovat hrozbu vážného úbytku hnízdních příležitostí.

Péče o druh

Literatura

Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z., eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 320 s.

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.