O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůDruhy z přílohy I

jeřábek lesní (Bonasa bonasia)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

jeřábek lesní (Bonasa bonasia)

Kategorie zákonné ochrany

Silně ohrožený

Červený seznam ČR

zranitelný (VU)

Červený seznam IUCN

málo dotčený (LC)

Směrnice o stanovištích

o ptácích (příloha I)

Bonnská úmluva

Bernská úmluva

příloha III

CITES

Ekologie a biologie

Lesní kurovitý pták, nejmenší z tetřevovitých. Tělo je zbarveno rezavě hnědě s tmavším a světlejším skvrněním. Samci mají na hrdle černou, samice bělavou skvrnu.

Vyhledává starší jehličnaté, listnaté a nejčastěji smíšené lesní porosty ve středních a vyšších polohách. Důležitou podmínkou je bohaté keřové patro, tvořené např. lískou nebo olší, jejichž semena jsou důležitou složkou jeho potravy.

Jeřábek žije monogamně. Pár se drží pohromadě do podzimu, do té doby se s rodiči drží také tohoroční mláďata. Samci jsou stálí, značně teritoriální a své okrsky si označují pískáním a hlasitými údery křídel. Samci tokají na zemi nebo na nižších větvích. Jarní tok probíhá od poloviny III. do začátku V. Pískání ale lze slyšet také od konce VII. do začátku XI. Hnízdí od IV. do konce V. Hnízdo bývá umístěno na zemi většinou u paty stromu, mezi kořeny nebo pod keříky. Potrava je převážně rostlinná (pupeny, jehnědy, výhonky, semena, bobule), v letním období se v potravě objevuje také živočišná složka, především hmyz.

Celkové rozšíření

Jeřábek lesní je široce rozšířen v severní Evropě a odtud ostrůvkovitě zasahuje směrem na jih do severních částí Itálie, Albánie a Řecka Jeho evropská populace je velká, odhadovaná na 2 500 000–3 100 000 párů, z nichž dvě třetiny připadají na Rusko. Druhá největší populace (300 000–500 000 párů) sídlí ve Finsku, početné jsou i stavy ve Švédsku (80 000–120 000 párů) a Bělorusku (80 000–100 000 párů). Druh byl k roku 2000 klasifikován jako zajištěný, s mírně stoupajícím trendem. V EU hnízdí 20–25 % evropských jeřábků lesních.

Rozšíření v ČR

Jeřábek lesní se v ČR vyskytuje ve 3 jádrových oblastech, tvořených (1) Šumavou, Novohradskými horami a Blanským lesem, (2) Jeseníky, Králickým Sněžníkem a Rychlebskými horami a (3) Moravskoslezskými Beskydy, Javorníky a Vsetínskými vrchy. Sporadické výskyty jsou hlášeny z dalších míst, např. Hostýnských vrchů, Bílých Karpat, Českomoravské vrchoviny, Krušných hor, Jizerských hor, Krkonoš, Voticka a Táborska. Početnost pro období 2001–2003 byla odhadnuta na 900–1 800 párů.

Ohrožení

Populace jeřábka lesního v ČR je stabilní. Rovněž rozšíření, vyjádřené počtem obsazených čtverců, se nemění. Je však patrné zmenšování areálu v karpatských pohořích. Jeřábek je velmi citlivý vůči fragmentaci stanovišť a absenci liniových struktur, které spojují ostrůvky vhodných stanovišť.

V oblastech jeřábka je dlouhodobě provozována pěší turistika, cykloturistika a v zimě běžecké lyžování. Tato nepříliš hlučná činnost, pokud je soustředěná na stálé trasy, nepředstavuje pro jeřábka vážnější rušení. Podstatně větším problémem jsou nové činnosti jako motorismus v přírodě (motocykly, čtyřkolky, skútry), downhill cyklistů, freeride skialpinistů a snowboardistů, které jsou provozovány i v klíčových lokalitách a ruší tak ptáky v kritickém zimním období. Tento problém je mnohem hůře řešitelný, dlouhodobě jen za spolupráce MŽP, AOPK ČR a Policie ČR.

Péče o druh

Možnostmi ochrany pro udržení a zvýšení populace jeřábků mohou být následující opatření: podporovat listnaté stromy včetně pionýrských druhů (> 10 %) ve smrčinách, podporovat smrk a/nebo jedli (> 20 %) v čistých listnatých lesích, podporovat olši, vrbu a břízu podél toků, nevysazovat v těsné blízkosti bystřin a bažin smrkové monokultury a nebudovat zde cesty, umožnit spontánní sukcesi dřevin na světlinách a opuštěných polích a loukách, ponechat části lesa přirozenému vývoji včetně stojících i padlých odumřelých stromů, zavádět maloplošnou a výběrovou obnovu, umožnit vytváření keřového patra a podporovat bohaté bylinné patro včetně brusnicovitých regulací stavů spárkaté zvěře, snížit ztráty na hnízdech a kuřatech regulací stavu predátorů a prasete divokého a snížit rekreační tlak na nejlepší biotopy.

Literatura

Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z., eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 320 s.

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.