O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůDruhy z přílohy I

kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)

Kategorie zákonné ochrany

Silně ohrožený

Červený seznam ČR

zranitelný (VU)

Červený seznam IUCN

málo dotčený (LC)

Směrnice o stanovištích

o ptácích (příloha I)

Bonnská úmluva

Bernská úmluva

příloha II

CITES

příloha II

Ekologie a biologie

Nejmenší evropská sova o něco málo větší než vrabec. Základní barva vrchní části těla je tmavě hnědá s výraznými bílými skvrnami, spodek je světlý s podélnými tmavými proužky.

Životním prostředím tohoto stálého ptáka jsou starší lesní celky - jehličnaté a méně často i smíšené. Ve střední Evropě se vyskytuje hlavně v horách a pahorkatinách, v severních oblastech i v nížinách.

Hnízdní denzita se pohybuje až okolo několika párů na 10 km2. Tvorba párů může začít již při podzimním toku, ojediněle během zimy a nejpozději do období jarního toku. Pár je stálý na 1 sezónu, po dočasném rozdělení na podzim se tentýž svazek může znovu obnovit. Dospělí samci se celoročně a zřejmě po více let zdržují ve svém teritoriu. Typickým pískáním (teritoriálním hlasem) označují jeho hranice, které bývají tvořeny výraznými předěly (hrana lesa, vodní toky apod.). Hlasová aktivita nespárovaných samců v jarním období je intenzivnější než u samců spárovaných.

Obhajování teritorií probíhá ve dvou obdobích, a to na jaře (III. a IV.) a na podzim (IX. a X.). Hlasová frekvence samců se zvyšuje již v předjaří, nejvyšší intenzity dosahuje od poloviny III. do poloviny IV. a ustává na přelomu V. a VI. Průběh hlasové aktivity může být do značné míry ovlivněn klimatickými vlivy; zhoršené počasí utlumí na delší dobu intenzitu jarního toku. Také nadmořská výška způsobuje rozdíly v průběhu hlasové aktivity, a to v rozmezí cca 1–3 týdnů. Kulíšek je typická soumračná sova, občas (zvláště v období hnízdění) aktivuje i přes den a jen výjimečně v noci.

Celkové rozšíření

Kulíšek nejmenší je v Evropě souvisle rozšířen v pásmu boreálních lesů a odtud proniká ostrůvkovitě do střední Evropy na jih až na Balkánský poloostrov do Rodop. Jeho populace je poměrně malá, 47 000–100 000 párů, přičemž značný rozptyl odhadu připadá hlavně na hrubý odhad ruské populace (10 000–50 000 párů). Zhruba 40–50 % evropské populace, 25 000–39 000 párů, připadá na tři skandinávské státy. Na území EU hnízdí 30 000–48 000 párů. Početnost kulíška nejmenšího v Evropě byla hodnocena v letech 1970–1990 i 1990–2000 jako stabilní.

Rozšíření v ČR

Areál kulíška nejmenšího v ČR se za posledních 30 let zvětšil více než 4x. Hlavními hnízdními oblastmi jsou sice stále jižní a západní Čechy, ale postupně osídlil Krušné hory, celý severní pohraniční pás od Děčínských stěn po Broumovsko, pronikl do středočeských lesních oblastí (např. Křivoklátsko, Podblanicko, Posázaví, Černokostelecko), obsadil téměř celou Českomoravskou vrchovinu, Chrudimsko, Královéhradecko a hnízdí také v Jeseníkách a Moravskoslezských Beskydech; početnost vzrostla na 1 200–2 000 párů.

Ohrožení

Populaci kulíška nejmenšího v ČR lze hodnotit jako mírně se zvyšující a bez přímého ohrožení.

Péče o druh

Stávající způsob obhospodařování lesních porostů je v zásadě vyhovující a není potřeba pro udržení výskytu kulíška přijímat žádná výjimečná opatření. Hnízdní podmínky je vhodné udržovat a zlepšovat ponecháváním rozsáhlejších porostů vyšších věkových kategorií s dostatkem hnízdních dutin a zvyšováním věkové a prostorové skladby lesních porostů. Obnovy by měly být realizovány v menších prvcích, při těžbě by se neměly celoplošně odstraňovat souše, zlomy a odumírající starší stromy. Je vhodné uplatňovat přírodě blízké formy a metody lesnického hospodaření, podporovat podrostní a skupinovitě výběrný způsob obnovy lesa a při lesnických pěstebních a výchovných zásazích podporovat tvorbu druhově bohatých a prostorově rozrůzněných (víceetážových) porostů. Nedoporučuje se zalesňovat nelesní enklávy v rozsáhlejších lesních porostech jako místa dostupného zdroje potravy. Celoplošně je důležité ponechávat doupné stromy využitelné pro hnízdění tohoto druhu (převážně se jedná o dutiny strakapouda velkého) a zamezit nadměrnému vyrušování v hnízdním období.

Literatura

Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z., eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 320 s.

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.