O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůDruhy z přílohy I

puštík bělavý (Strix uralensis)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

puštík bělavý (Strix uralensis)

Kategorie zákonné ochrany

Kriticky ohrožený

Červený seznam ČR

kriticky ohrožený (CR)

Červený seznam IUCN

málo dotčený (LC)

Směrnice o stanovištích

o ptácích (příloha I)

Bonnská úmluva

Bernská úmluva

příloha II

CITES

příloha II

Ekologie a biologie

Velká sova, o něco menší než výr velký. Nápadný je relativně dlouhý ocas, zbarvení spodní části těla je světlé s podélnými tmavými pruhy, hřbet je výrazně tmavší.

Hnízdním prostředím puštíka bělavého jsou především smíšené a listnaté pralesovité porosty. V blízkosti hnízdišť se nacházejí otevřené plochy (louky, holiny), kde puštík často loví potravu. Páry jsou většinou stálé a věrné svému teritoriu, které neopouští ani v letech nedostatku potravy, kdy nehnízdí. Během zimy se zatoulávají i do nižších poloh a otevřenějších oblastí. Puštík bělavý je aktivní za soumraku a přes noc, zvláště v době hnízdění také přes den. Jeho hlasová aktivita je značně variabilní, ovlivňovaná řadou faktorů (klimatické vlivy, hnízdní hustota, individuální rozdíly aj). Samec a samice vydávají celoročně řadu hlasů a nejvíce se ozývají na jaře, hlavně od II. do IV. Hlasová aktivita se opět zvyšuje na podzim. Rozdíly v hlasové aktivitě jednotlivých exemplářů i v jednotlivých letech jsou velmi výrazné. Puštíci bělaví hnízdí ve starých hnízdech dravců, na zlomených pahýlech stojících silných kmenů a v dutinách, ochotně obsazují i vhodné budky.

Celkové rozšíření

Puštík bělavý je druhem tajgové zóny Palearktidy s izolovanými populacemi v horských lesích střední Evropy až po severovýchodní Itálii a Balkánský poloostrov. Jeho evropská populace je poměrně malá, k roku 2000 odhadnutá na 53 000–140 000 párů. Z nich více než polovina (30 000–100 000 párů) připadá na Rusko. Druhá nejsilnější populace s 12 000–20 000 páry sídlí v Rumunsku a na 3. místě s velkým odstupem následuje Finsko s 2 500–4 000 páry. Na území EU hnízdí 21 000–34 000 párů, tj. 25–40 % evropské populace. Zatímco severské populace zůstávají dlouhodobě stabilní, ve střední Evropě na řadě míst stavy puštíka bělavého v období 1990–2000 narostly.

Rozšíření v ČR

Puštík bělavý je v ČR velmi vzácný druh sovy. V současné době se vyskytuje pouze v 5 horských oblastech – v Moravskoslezských Beskydech, Slezských Beskydech, Javorníkách, Vsetínských vrších a na Šumavě. Jeho současná početnost je odhadována na 35–50 párů.

Šumavská populace puštíka bělavého byla znovuosídlena realizací stále ještě probíhajících reintrodukčních projektů, kdežto do beskydské oblasti se druh rozšířil přirozenou cestou ze Slovenska. Přestože početnost i areál puštíka bělavého stále pozvolna rostou, jeho zařazení v kategorii kriticky ohrožený jak ve vyhlášce MŽP č. 395/19932 Sb., tak v Červeném seznamu ptáků ČR je oprávněné. Druh se vyskytuje ve 4 ptačích oblastech, přičemž v PO Beskydy je předmětem ochrany. V současné době také splňuje podmínky pro zařazení mezi předměty ochrany v PO Šumava. V ptačích oblastech sídlí více než 80 % celostátní populace.

Ohrožení

Druh je ohrožen těžbou smíšených porostů pralesovitého charakteru, které představují jeho hlavní hnízdní biotop. Nevhodné jsou rovněž méně šetrné způsoby hospodaření v lesích (větší obnovní prvky, odstraňování dutinových stromů atp.), neboť brání zachování nebo vzniku vhodných stanovišť. Nezanedbatelné je také vyrušování v hnízdní době. Častý denní výskyt a krotkost puštíka bělavého, případně i napadání člověka u hnízda mívá za následek občasný odstřel této sovy. Že se nejedná o výjimečné případy, dokazuje několik zástřelů telemetricky sledovaných mláďat vypuštěných na Šumavě.

Péče o druh

Účinná ochrana puštíka bělavého u nás by měla být založena především na pravidelném monitoringu, ochraně pralesovitých porostů a individuální ochraně jednotlivých hnízdišť před veškerými možnými rušivými zásahy. Rovněž se doporučuje podpořit výskyt druhu v hospodářských lesních porostech ponecháváním pro hnízdění vhodných jednotlivých stromů nebo malých skupin k úplnému dožití. Vhodným doplňkem ochrany je vyvěšování hnízdních budek.

Literatura

Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z., eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 320 s.

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.