O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůDruhy z přílohy I

sýc rousný (Aegolius funereus)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

sýc rousný (Aegolius funereus)

Kategorie zákonné ochrany

Silně ohrožený

Červený seznam ČR

zranitelný (VU)

Červený seznam IUCN

málo dotčený (LC)

Směrnice o stanovištích

o ptácích (příloha I)

Bonnská úmluva

Bernská úmluva

příloha II

CITES

příloha II

Ekologie a biologie

Menší druh hnědě zbarvené sovy. Nohy jsou opeřené, žluté oči má výrazně černě orámované.

Sýc rousný je stálý lesní druh, hnízdící v dutinách po datlu černém a ochotně přijímající budky. Typickými hnízdními stanovišti jsou diverzifikované lesní komplexy v různých nadmořských výškách, horizontálně i vertikálně bohatě členěné. Hnízdění bylo také prokázáno na otevřených plochách, jako např. na imisních holinách v horských oblastech. Hnízdní denzita se pohybuje až okolo několika párů/10 km2.

Sýc je typická noční sova, často však aktivuje také za soumraku a výjimečně i přes den. Jeho hlasová aktivita je značně variabilní a bez nadsázky lze hlasové projevy označit za nevyzpytatelné. Přesto je akustická registrace v podstatě jedinou možností pro odhad početnosti této sovy. Hlasová aktivita bývá nejvyšší v 1. polovině noci (od soumraku po dobu následujících cca 2–4 hod.) a opětovně se zvyšuje před rozedněním. Slyšitelnost teritoriálního volání se pohybuje okolo 0,5–1 km, za vhodných podmínek i více než 1–2 km. Hlasová aktivita se zvyšuje již v předjaří a vrcholu dosahuje od III. do IV. Její průběh v rámci sezóny může být velmi proměnlivý. V extrémních případech byla zaznamenána nejvyšší hlasová aktivita již v I. a II., oproti tomu v jiných letech až v V. a VI. atp. Hlasová aktivita se zvyšuje také na podzim (nejvíce v IX. a X.). Sezónní i meziroční průběh hlasové aktivity mohou ovlivňovat klimatické vlivy (např. ve vyšších chladnějších polohách někdy kulminuje až v průběhu V. a VI.) a dostupnost potravy.

Zjistitelnost sýce podle hlasových projevů a jejich interpretaci ztěžuje řada faktorů, jako např.: a) hlasová aktivita je intenzivnější v oblastech s vyšší hnízdní hustotou, b) výrazně častěji se ozývají nespárovaní samci, c) někteří samci se spárují téměř bez hlasových projevů a v době nedostatku potravy vůbec nemusí akusticky obhajovat revír, d) existují značné rozdíly mezi jednotlivými exempláři, e) hlasová aktivita u stejného exempláře může být rozdílná i během 1 noci nebo více nocí za sebou, f) vyhodnocování výsledků může komplikovat i 2. nebo náhradní hnízdění, občasná polyandrie a polygynie atp.

Celkové rozšíření

Sýc rousný je v Evropě souvisle rozšířen v zóně tajgy a ostrůvkovitě ve středo- a jihoevropských pohořích, přičemž v posledních desetiletích přechází i do nižších poloh. Jeho populace je velká, 110 000–350 000 párů – značný rozptyl odhadu připadá hlavně na velmi hrubé odhady klíčových populací v Rusku (70 000–250 000 párů), Skandinávii (celkem 14 000–60 000 párů) a Rumunsku (6 000–10 000 párů). Tyto populace se podílejí na celoevropské populaci více než 80 %. Na území EU hnízdí 29 000–72 000 párů, tj. zhruba čtvrtina evropských sýců rousných. Početnost druhu v Evropě byla hodnocena v letech 1970–1990 i 1990–2000 jako stabilní.

Rozšíření v ČR

Sýc rousný hnízdí ve všech pohraničních pohořích a odtud proniká do vnitrozemí, zejména se jedná o jižní a jihozápadní Čechy a nověji i Českomoravskou vrchovinu a střední Moravu. Za posledních 30 let se území rozšíření druhu zvětšilo téměř 4x a početnost byla k období 2001–2003 odhadnuta na 1 500–2 000 párů.

Ohrožení

Péče o druh

Jde o běžný lesní druh ve více oblastech, který není bezprostředně ohrožen. Sýc rousný je vázán na lesní prostředí, vyskytuje se však i na okrajích lesních porostů a mimo ně. Hnízdní podmínky je možno udržovat a zlepšovat ponecháváním rozsáhlejších porostů vyšších věkových kategorií s dostatkem hnízdních dutin a zvyšováním věkové a prostorové skladby lesních porostů. Obnovy by měly být realizovány v co možná nejmenších prvcích, při těžbě by z lesa neměly být celoplošně odstraňovány souše, zlomy a odumírající starší stromy. Je vhodné uplatňovat přírodě blízké formy a metody lesnického hospodaření, klást důraz na podrostní a skupinovitě výběrný způsob obnovy lesa a při lesnických pěstebních a výchovných zásazích podporovat tvorbu druhově bohatých a prostorově rozrůzněných (víceetážových) porostů. Celoplošně je vhodné ponechávat doupné stromy využitelné pro hnízdění sýce i dalších druhů ptáků a zamezit nadměrnému vyrušování v hnízdním období. Hnízdění sýce rousného lze též podporovat vyvěšováním budek.

Literatura

Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z., eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 320 s.

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.