O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůDruhy z přílohy I

žluna šedá (Picus canus)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

žluna šedá (Picus canus)

Kategorie zákonné ochrany

Žádná

Červený seznam ČR

zranitelný (VU)

Červený seznam IUCN

málo dotčený (LC)

Směrnice o stanovištích

o ptácích (příloha I)

Bonnská úmluva

Bernská úmluva

příloha II

CITES

Ekologie a biologie

Celkově šedozelené zbarvení tohoto středně velkého šplhavce je zpestřeno pouze úzkým černým vousem, u samce pak i červenou skvrnou na čele.

Žluna šedá obývá hlavně listnaté a smíšené lesy, v horách i jehličnaté. Druhou skupinou stanovišť jsou parky a zahrady. V horách vystupuje až k horní hranici lesa. Je stálým druhem. Její volání lze sice zaslechnout po celý rok, ale vrchol hlasové aktivity spadá do III. až IV., kdy je také nejčastější bubnování.

Celkové rozšíření

Žluna šedá je rozšířena po většině evropského kontinentu v počtu 180 000–320 000 párů, z nichž více než 60 % připadá na Rusko (70 000–150 000 párů) a Rumunsko (45 000–60 000 párů). Početné populace sídlí rovněž v Německu (12 500–18 000 párů), na Ukrajině (11 000–15 000 párů) a v Bělorusku (8 000–12 000 párů). Na území EU hnízdí 82 000–125 000 párů, tj. zhruba 40 % evropské populace. V letech 1970–1990 počty žluny šedé v Evropě mírně klesaly, v následujícím období 1990–2000 byl trend ve většině evropského areálu stabilní nebo mírně stoupající, nicméně populace se neobnovila na úroveň předcházející úbytku.

Rozšíření v ČR

Žluna šedá je nepravidelně rozšířena po celém území ČR od nížin až vysoko do hor. Vyskytuje se také běžně v lidských sídlech. Velikost celostátní populace byla odhadnuta na 3 000–5 000 párů.

Ohrožení

Druh je ohrožen rozsáhlými obnovními těžbami starších či přestárlých porostů.

Péče o druh

V PO Soutok-Tvrdonicko probíhají jednání s Lesy ČR, s. p., aby bylo několik set hektarů ponecháno bez zásahu nebo nejméně s desetiletým odkladem těžby. V dalších porostech jsou navrhována opatření pro hmyz (snižování zakmenění starých dubových porostů), z kterých může mít žluna šedá rovněž prospěch.

Určitou výhodou pro populace žluny šedé mimo jihomoravské lužní lesy snad může být skutečnost, že nejsou (na rozdíl např. od strakapouda prostředního) striktně vázány pouze na jediný typ biotopu a ve sledovaných oblastech jsou víceméně plošně (i když řídce) rozšířeny. Případné negativní dopady odumírání listnáčů (především dubů) vlivem tracheomykóz by tak nemusely zasáhnout celou populaci.

Literatura

Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z., eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 320 s.

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.