O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůDruhy z přílohy I

lejsek bělokrký (Ficedula albicollis)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

lejsek bělokrký (Ficedula albicollis)

Kategorie zákonné ochrany

Žádná

Červený seznam ČR

téměř ohrožený (NT)

Červený seznam IUCN

málo dotčený (LC)

Směrnice o stanovištích

o ptácích (příloha I)

Bonnská úmluva

příloha II

Bernská úmluva

příloha II

CITES

Ekologie a biologie

Je menší než vrabec, samci jsou vybarveni nápadně černobíle. Důležitým rozlišovacím znakem je bílý límeček přes šíji. Samičky jsou zbarveny mnohem méně kontrastně s převládající šedou.

Lejsek bělokrký hnízdí ve starších listnatých (nejčastěji dubových a bukových) a smíšených lesích, místy i v parcích, sadech, zahradách a na hrázích rybníků s doupnými stromy. V nížinách se vyskytuje početněji než ve vyšších polohách.

Na hnízdiště přilétá v IV. a V., samci ihned po příletu začínají zpívat a poletováním kolem dutiny se snaží přivábit samici. Hnízdění probíhá ve stromových dutinách nebo budkách od konce IV. do začátku VI. Samice snáší vejce nejčastěji v 1. dekádě V. Hnízdí jen 1x do roka, při zničení snůšky probíhá hnízdění náhradní. Lejsek bělokrký je výhradně hmyzožravý, potravu vyhlíží z vyvýšeného místa a chytá v typickém letu nebo sbírá na větvích a listech až 150 m od hnízda, většinou však jen v okruhu do 30 m.

U samců i samic našich populací byla prokázána desítkami kontrolních odchytů věrnost rodišti a hnízdišti. Vyvěšováním vhodných budek lze početnost lejska bělokrkého v území až několikanásobně zvýšit. Již v průběhu VII. naši lejsci bělokrcí odlétají na zimoviště do subsaharské Afriky.

Celkové rozšíření

Hnízdní areál lejska bělokrkého v Evropě zahrnuje především střední a východní část kontinentu. Evropská populace je velmi početná, 1 400 000–2 400 000 párů, s nejsilnějším zastoupením v Rumunsku, Rusku a na Ukrajině. Zatímco v období 1970–1990 se početnost v Evropě výrazně nezměnila, v letech 1990–2000 došlo k poklesu v některých okrajových částech areálu hnízdního rozšíření, klíčové východoevropské populace však zůstávaly stabilní nebo mírně narůstaly. V zemích EU hnízdí téměř polovina evropské populace, přičemž 95 % párů se vyskytuje na území Rumunska, Slovenska, ČR a Maďarska.

Rozšíření v ČR

Lejsek bělokrký hnízdí přibližně na polovině území ČR. Na jižní i severní Moravě je jeho rozšíření téměř souvislé, v oblasti Českomoravské vrchoviny hnízdí roztroušeně. Další hlavní centra výskytu se nacházejí ve středních, východních a jižních Čechách. V ostatních oblastech hnízdí nepočetně nebo se nevyskytuje. V letech 2001–2003 byla početnost druhu odhadnuta na 35 000–70 000 párů.

Ohrožení

V posledních 30 letech se hnízdní rozšíření lejska bělokrkého v ČR zvětšilo téměř o polovinu a podobné navýšení zaznamenala i celostátní populace. Z hlediska vývoje početnosti lze proto považovat stav druhu za příznivý. Jako druh vázaný na starší listnaté a smíšené porosty, parky či rybniční hráze s doupnými stromy je lejsek bělokrký ohrožen především rozsáhlými těžbami starých porostů, likvidací starých alejí, příliš razantními rekonstrukcemi parků apod.

Péče o druh

Úbytek biotopu může být do jisté míry úspěšně kompenzován vyvěšováním hnízdních budek, které lejsek bělokrký ochotně obsazuje a jeho denzitu tak lze zvýšit i několikanásobně. Vyvěšování budek nicméně nelze považovat z hlediska ochrany druhu za plnohodnotnou náhradu přirozených dutin. Lze je nepochybně dobře využít v rámci ekologické výchovy a „uměle zahuštěná“ budková populace je současně ideálním objektem výzkumu. Z tohoto pohledu je žádoucí v této činnosti tam, kde již probíhá, pokračovat. Pro udržení druhu v příznivém stavu je však jednoznačně nejúčinnější preferovat ochranu přirozeného hnízdního biotopu, tzn. starých listnatých a smíšených porostů s dostatkem dutin. Při obhospodařování lesních porostů je vhodné používání jemnějších (podrostních, příp. i výběrných) způsobů hospodaření, s důsledným šetřením doupných stromů.

Literatura

Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z., eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 320 s.

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.