oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum)
dle nařízení vlády 166/2005 Sb.oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum)
Kategorie zákonné ochrany
Silně ohrožený
Červený seznam ČR
silně ohrožený (C2)
Červený seznam IUCN
Vzácný (R)
Směrnice o stanovištích
o stanovištích (příloha II a IV)
Bonnská úmluva
Bernská úmluva
CITES
Ekologie a biologie
Oměj tuhý moravský je vázán převážně na stanoviště vlhkých až mírně podmáčených a prosvětlených biotopů v okolí lesních pramenišť, často v komplexu horských bučin a smrčin, a také v suťových lesích. Roste i na vrcholových, občasně kosených loukách. V nižších polohách se vyskytuje ve vysokobylinných pobřežních porostech podél horských potoků. Vytrvalá rostlina kvetoucí v červenci a srpnu je opylována hmyzem (čmeláci), plodem je měchýřek. Rozmnožuje se převážně generativně a zčásti i vegetativně rozrůstáním z vícehlavého oddenku. Semena podobně jako u jiných omějů hůře klíčí. Celá rostlina i se svými semeny je prudce jedovatá.
Celkové rozšíření
Oměj se vyskytuje v České republice, na Slovensku a v přilehlé části Polska. V ČR dosahuje absolutní západní hranice svého areálu.
Rozšíření v ČR
V České republice roste pouze v západní části Karpatské soustavy, v Radhošťských Beskydech od frenštátského Velkého Javorníku, Radhoště, Noříčí, Velké a Malé Stolové, Čertova Mlýna, Kněhyně a Smrku po údolí Ostravice, izolovaně se vyskytuje ve vyšších polohách Ondřejníku. V současné době je známo zhruba 50 lokalit, na kterých roste dohromady asi 2000 jedinců. Vyjma dvou lokalit na Ondřejníku (Skalka a Ondřejník) se všechny nacházejí na území CHKO Beskydy, některé z nich navíc v NPR Radhošť a v NPR Kněhyně-Čertův mlýn.
Ohrožení
Ve většině případů není oměj výrazně ohrožen, to platí především pro populace ve vyšších nadmořských výškách. Na některých lokalitách, které se nacházejí v blízkosti turistických cest, však občas dochází k ničení rostlin neukázněnými turisty a také k ruderalizaci porostů, do kterých ve větší míře pronikají např. štovík tupolistý a kopřiva dvoudomá. Druh vyžaduje polostinné stanoviště, a proto jsou některé populace ohroženy zahuštěním stromového patra, především umělými podsadbami smrku (sazenice nebývají navíc místní provenience). Negativní vliv má i nadměrný rozvoj bylinného patra. Holosečný způsob těžby je pro druh také nevyhovující, zvláště dochází-li k celkové destrukci stanovišť. Tento endemický taxon má malý areál a z toho vyplývá také jeho větší zranitelnost.
Péče o druh
Ochranářská opatření by měla na řadě lokalit (v širším slova smyslu) směřovat k obnově horského mezernatého a tudíž prosvětleného lesa (např. s vysokým podílem jeřábu ptačího). Tam, kde dochází k zarůstání stanoviště, je žádoucí alespoň částečné odstranění náletových dřevin (kleny, jasany, vrby), a kosením potlačit některé synantropní druhy (šťovík, kopřiva). V lučních porostech, kde dochází k nadměrnému rozvoji bylinného patra (např. údolí Čeladenky), je pro zachování, popř. posílení populace oměje nezbytné obnovení kosení a odstraňování biomasy. Lokality je třeba kosit jednou do roka buď brzy zjara nebo až po dozrání semen (původně se většinou jednalo o jednosečné louky). Lze také uplatnit fázovou seč, tzn. postupné sečení ploch v intervalech přizpůsobených dozrávání semen. Na některých lokalitách postačuje i kosení občasné. Slabší populace je možné posilovat výsevem semen na další vhodná stanoviště v blízkém okolí.
Literatura
|
|