O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůVážky

šídlatka kroužkovaná (Sympecma paedisca)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

šídlatka kroužkovaná (Sympecma paedisca)

Kategorie zákonné ochrany

Silně ohrožený

Červený seznam ČR

kriticky ohrožený (CR)

Červený seznam IUCN

neznámý

Směrnice o stanovištích

o stanovištích (příloha IV)

Bonnská úmluva

Bernská úmluva

příloha II

CITES

Ekologie a biologie

Spektrum biotopů, které druh osídluje a ve kterých probíhá jeho larvální vývoj, je velmi široké. Preferuje zejména různé typy stojatých vod, např. jezera, rybníky, tůně. Vzácněji byl vývoj prokázán také na stanovištích s pomalu tekoucí vodou. Přestože je výskyt druhu v různých typech rašelinišť relativně běžný, není to typický tyrfofilní druh. Reprezentativní biotopy představují stojaté mezotrofní (oligotrofní) až eutrofní vody, např. jezera, rašelinná jezera, rybníky, tůně, stará (mrtvá) říční ramena, slatiništní vody, příbřežní (zarostlé) zóny přehradních nádrží; vzácněji vrchovištní tůně, břehy pomalu tekoucích řek, také antropogenní tůně na výsypkách apod. Častý je výskyt v nížinných inundacích řek. Druh upřednostňuje mělké, teplé vody. Podmínkou výskytu je rozvinutá vodní flóra alespoň na části vodního biotopu, především natantní (vzplývavá) a emerzní, např. rákosiny nebo vegetace vysokých ostřic. Na silný rozvoj mechů druh reaguje negativně. V blízkosti vodního stanoviště je obvyklá přítomnost lesních porostů nebo skupin stromů a keřů. Druh toleruje kolísání vodní hladiny, zvýšenou salinitu a také širší interval hodnot pH. V našich zeměpisných šířkách je výskyt druhu v nižších a středních nadmořských výškách, horní hranicí je cca 600–800 m. Šídlatka má dvě generace v roce; vývoj larev prochází 10 vývojovými instary a trvá přibližně dva až tři měsíce (květen až srpen). Zimujícím stadiem je imago, jehož max. délka života je přibližně 250–300 dní. Dospělci zimují v závětří na vegetaci (nezalézají do substrátu) s vhodnou vlhkostí a dostatečně zastíněné. Aktivita zimujících dospělců začíná nepravidelně za slunných teplých dnů již během února; vrcholí během měsíce května. Líhnutí dospělců (letní generace) je intenzivní především během měsíce srpna, začíná ve 3. červencové dekádě a může trvat až do počátku září. Larvy žijí na dně nebo na rozkládajících se i živých ponořených částech rostlin, stoncích a listech. Larvy i dospělci se živí převážně menším vodním hmyzem, jsou málo selektivní.

Celkové rozšíření

Palearktický druh – eurosibiřský faunistický prvek. Areál se rozprostírá v prostoru mezi západní Evropou a východní Asií – Japonskem. Do střední a západní Evropy zasahuje areál výskytu z východu až severovýchodu. Souvislý areál zasahuje do východního až centrálního (okolí Varšavy) Polska, odkud přerušovaně pokračuje na západ dvěma výběžky. Severní prochází přes severní a západní Německo (Dolní Sasko, Holštýnsko a Vestfálsko) do Nizozemí; jižní přes Maďarsko a Rakousko do Severní Itálie a Švýcarska až k hranicím s Francií (Savojské Alpy). V západní části areálu (vč. střední Evropy) je výskyt disjunktní, což je primárně dáno geograficky, částečně je to však také konsekvent zániku vhodných stanovišť v důsledku antropogenní činnosti. Z pohledu možné imigrace do ČR má význam výskyt druhu v Polsku, kde je ale druh na jihu převážně vzácný a početnější zejména ve východní části země, v Rakousku, hlavně v severním Tyrolsku a především v německém příhraničí, tj. Bavorsku.

Rozšíření v ČR

Druh je znám pouze z Čech; na Moravě a v českém Slezsku nebyl nikdy zaznamenán. Všechny lokality se nacházejí v západních Čechách, v Sokolské pánvi (území okresů Sokolov a Karlovy Vary).

Ohrožení

Zánik vhodných biotopů a stanovišť (silné zarůstání rákosem, zánik nebo likvidace vodní vegetace, bagrování břehových partií, hnojení nádrží i nejbližšího okolí – splachy z polí).

Péče o druh

Omezení působení negativních vlivů (viz výše) na lokalitách výskytu a zavedení vhodného managementu (pravidelná péče o vegetaci a nádrže obývané druhem).

Literatura

Askew R. (2004): The dragonflies of Europe (revised edition). 308 pp., Harley Books, Colchester. Dolný A. (2005): Rozšíření, biologie a ekologie evropsky významných („naturových“) druhů vážek – Česká republika. Vážky 2005: sborník referátů z celostátního semináře odonatologů, ZO ČSOP Vlašim: 97 – 122. Hanel L. & Zelený J. (2000): Vážky (Odonata): výzkum a ochrana. 240 pp., Český svaz ochránců přírody, Vlašim.

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.