Silně ohrožený
zranitelný (VU)
zranitelný (VU)
o stanovištích (příloha IV)
příloha II
Univoltinní druh. Výskyt imág podle nadmořské výšky od druhé poloviny června do začátku září (populace v montánním stupni od druhé poloviny června do konce července; v subalpinském stupni od poloviny července do konce srpna). Druh nejčastěji obývá vysokostébelné nivy a prameniště poblíž hranice lesa, především na lavinových dráhách, v ledovcových karech a v závěrech údolí orientovaných k jihu a jihovýchodu. Sestupuje i pod hranici lesa, kde žije na lesních světlinách v údolích potoků, na vlhkých pasekách a rašelinných loukách. Larvy vyžadují závětrné, nevyfoukávané plochy, které v zimním období nevymrzají (s vysokou sněhovou pokrývkou), imága pak obývají závětrná místa s mozaikou porostů vysokých travin či borůvek, nižších trsů úzkolistých travin a rozsáhlých ploch vyšších nektaronosných bylin. Živnými rostlinami larev jsou tenkolisté druhy trav. Na lokalitách výskytu tvoří motýl relativně stabilní kolonie, vzájemně izolované buď vzrostlým lesem, nebo plochami nízkostébelných smilkových holí. Pro výskyt v Hrubém Jeseníku je charakteristické, že zde existují tři velké kolonie v karech a údolních závěrech při hranici lesa, z nichž každá hostí řádově tisíce jedinců. Kromě toho pak jsou v celém pohoří roztroušeny desítky podstatně menších kolonií, což ukazuje na metapopulaci s relativně trvalými refugiemi (kde druh může přežívat, není-li v pohoří dost raně sukcesních ploch) a dynamickými, dočasnými ostrovy. Dosud omezený stav poznání však nedovoluje vyloučit ani alternativní scénáře.
Evropský druh. Značně disjunktní výskyt v několika málo evropských pohořích - Francouzské Středohoří, Savojské a Bernské Alpy, české a polské Východní Sudety a Rumunské Karpaty, v různých pohořích endemické poddruhy. V ČR nominotypický endemický poddruh Erebia sudetica sudetica Staudinger, 1861, výskyt omezen na Hrubý Jeseník a polskou část Rychlebských hor (v minulosti výskyt také na Králickém Sněžníku).
Na území naší republiky se s okáčem můžeme setkat jen ve vyšších polohách Hrubého Jeseníku a na polské straně Rychlebských hor (nejnižší nález v 600 m n. m., nejvyšší poblíž vrcholu Pradědu 1480 m n. m.).
Z 36 lokalit známých v minulosti byl motýl potvrzen v letech 1991-2000 pouze na 26 (vymizel téměř na 30 % lokalit), zanikly především lokality v montánním stupni.
Omezení působení negativních vlivů na lokalitách výskytu a zavedení vhodného managementu udržujícího mozaiku stanovišť pro vývoj a přežívání druhu nezbytnou (viz výše).
Beneš J., Kuras T. a Konvička M. (2006) Metodika monitoringu evropsky významného druhu okáč sudetský (Erebia sudetica). Ms. 9 pp. (depon. in. AOPK ČR). Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli české republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp. SOM, Praha.
|
|