Kriticky ohrožený
kriticky ohrožený (CR)
zranitelný (VU)
o stanovištích (příloha IV)
příloha II
příloha II
Xerotermofil. Druh preferuje otevřené biotopy bez souvislého vegetačního krytu, jako výslunné skály, skalnaté výchozy, vyprahlé svahy a kamenité pastviny, často s jižní expozicí, porostlé nízkostébelnou nebo řídkou křovinatou vegetací. Univoltinní druh – výskyt imág na Štramberku od poloviny června do července. Vajíčka kladena jednotlivě na živné rostliny (různé druhy rozchodníků) či do jejich bezprostřední blízkosti. Housenka je aposematicky (výstražně) zbarvená. Přestože motýli obývají plošně ohraničená stanoviště, jsou značně mobilní. Za potravou přelétají z ranně sukcesních stanovišť a vyprahlých skal na blízká květnatá stanoviště.
Eurosibiřský. Ostrůvkovitě po celé Evropě od jižního Španělska přes celou Evropu včetně jižní Fennoskandie, Blízký Východ, Turecko, Střední Asie, jižnější část Sibiře po Jakutsko, Zabajkalí a Mongolsko.
Jediným současným biotopem v ČR je soustava opuštěných i činných vápencových lomů ve Štramberku, kam byl druh repatriován v 90. letech 20. století.
Dnes je druh omezen prakticky jen na vytěžené lomy, do budoucna bude nutné naplánovat rozšíření vhodných biotopů mimo ně, na úkor biologicky bezcenných lesních či lučních porostů v širším okolí Štramberku. Vzhledem k tomu, že druh je velmi mobilní, je současný plošně omezený výskyt motýla do značné míry způsoben ztrátou stanovišť z krajiny.
Se stanovištními nároky druhu souvisejí hlavní příčiny ohrožení: motýl prakticky v celé Evropě ustupuje vinou ústupu od pastvy, následných sukcesních změn a zalesnění jeho stanovišť. Dlouhodobé přežití jasoně na jedině současné lokalitě v ČR je nemyslitelné bez managementu a především rozšíření tamních skalních stepí. Tyto požadavky je nutno začlenit nejen do péče o konkrétní lokalitu, ale i okolních biotopů, kde by druh mohl nalézt další vhodná stanoviště.
Konvička M. a Beneš J. (2006) Metodika monitoringu evropsky významného druhu jasoň červenooký (Parnassius apollo). Unpubl. 7 pp. MS, Praha: AOPK ČR. Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli české republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp. SOM, Praha.
![]() |
![]() |