O druhu Monitoring druhu Hodnocení stavu druhu
DomůMotýli

ohniváček černočárný (Lycaena dispar)

dle nařízení vlády 166/2005 Sb.

ohniváček černočárný (Lycaena dispar)

Kategorie zákonné ochrany

Silně ohrožený

Červený seznam ČR

neznámý

Červený seznam IUCN

neznámý

Směrnice o stanovištích

o stanovištích (příloha II a IV)

Bonnská úmluva

Bernská úmluva

příloha II

CITES

Ekologie a biologie

Ohniváček černočárný je druh vlhkých luk a mokřadů. Dospělci se vyskytují ve dvou generacích od dubna do září. Létají za teplého počasí a sají nektar, mají poměrně velkou disperzní schopnost. Hostitelskými rostlinami housenek jsou šťovíky, rdesno hadí kořen, aj. Vývoj trvá až jeden rok. Populace žijící na jižní Moravě je spíše eurytopní, často jej lze zastihnout i mimo jeho preferovaná stanoviště, tedy i na ruderálech, v intravilánech obcí, okrajích polí, apod.

Celkové rozšíření

Euroasijský druh (rozšířený od západní Evropy až k Amuru, na sever až do jižního Finska), v rámci svého areálu rozdělený do několika poddruhů s rozdílným stavem ohrožení (ohrožen především v západní Evropě, kde např. nominátní poddruh ve Velké Británii vyhynul).

Rozšíření v ČR

V České republice (ssp. rutilus) na Moravě, zejména jižní a jihovýchodní, častý, osidluje místy i ruderální biotopy. Jeho rozšíření v současnosti sahá až do Slezska a jižních a východních Čech.

Ohrožení

Druh v současnosti není ohrožen. Je prokázáno jeho úspěšné šíření z jižních oblastí Moravy směrem na sever.

Péče o druh

Na konkrétních lokalitách působí negativně na populaci druhu především intenzivní pastva s plošným sečením nedopasků, plošné sečení luk, vícenásobná nebo nevhodně načasovaná seč a změny vodního režimu (meliorace lokality). Naopak extenzivní způsob hospodaření (mozaikovitá seč či pastva), management vedoucí k zachování vhodného vodního režimu je pro zachování biotopu druhu a přežívání populací vhodný. Absence managementu vede k přirozeným změnám stanoviště (zarůstání), které se stávají zvláště problematické stejně jako další negativní vlivy v případě, že v okolí nenachází další vhodný habitat, který by zajistil přežití dané populace. Zalesňování lokalit má stejný dopad jako zarůstání v případě absence managementu a je proto hodnoceno také negativně spolu s plošným používání biocidů a hnojením konkrétních lokalit a jejich nejbližšího okolí.

Literatura

Konvička M., Hula V. a Beneš J. (2006) Metodika monitoringu evropsky významného druhu ohniváček černočárný (Lycaena dispar). Unpubl. 5 pp. MS, Praha: AOPK ČR. Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli české republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp. SOM, Praha. Marhoul P. a Turoňová D. (eds.) (2007): Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách. 201 pp. Praha: AOPK ČR. Šuhaj J, Beneš J, Kuras T, Čelechovský A (in prep.) Expanze ohniváčka černočárného Lycaena dispar (Lepidoptera: Lycaenidae) na severní Moravě a ve Slezsku (Česká republika). Čas. Slez. Muz. Opava (A).

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.