O ptačí oblasti Monitoring ptačí oblasti
DomůPtačí oblasti

Třeboňsko (CZ0311033)

Třeboňsko má oproti ostatním chráněným územím České republiky i světa dosti odlišný charakter. Nejedná se o původní, minimálně narušené území, ale o oblast od středověku intenzivně přetvářenou, která je dnes ve stadiu určité druhotné biologické rovnováhy, a která je poměrně hustě osídlena. Dá se říci, že se jedná z velké části o harmonicky působící „umělou krajinu“, která je uznávaným příkladem citlivé intervence člověka do přírodních poměrů. V době před kolonizací (přibližně do 12. století) byla téměř celá plocha Třeboňska pokryta různými typy lesů, od vlhkých v nivách řek a na rašeliništích, až po extrémně suché na štěrkopískových terasách. Tyto souvislé porosty byly jenom místně přerušeny otevřenými plochami močálů podél řek a rašeliništi na výstupech pramenů.

Voda, ať již v podobě velkých zásob vod podzemních v mohutných vrstvách sedimentů, vodních toků nebo mokřadů byla významným faktorem utváření krajiny Třeboňska a dávala mu jeho specifický charakter i vlastnosti. S příchodem člověka začalo nejen mýcení lesů a vysušování pozemků, ale především, hlavně ve středověku, zakládání rybníků. Stavbou vodních nádrží na místě původních močálů a vlhkých lesů však člověk nevyhubil dříve zde žijící druhy rostlin a živočichů, protože okraje těchto nádrží původní biotopy do jisté míry nahradily. A opět zde vznikly biotopy různých typů nádrží charakteru mělkých jezer, resp. biotopy kulturní krajiny obsazené postupně druhy, které na Třeboňsku v poledové době silně ustoupily nebo zde předtím nežily. Hospodářskými zásahy probíhajícími po staletí nebyla navíc zasažena celá oblast, např. rašeliniště a suché biotopy na píscích byly většinou ušetřeny. V krajině se navíc vytvořila stanoviště zcela nová, jako jsou např. koruny a svahy hrází velkých rybníků mající xerotermní charakter, kontrastující v prudkém gradientu s vodní plochou a mokřady u paty hráze. Také v lesních porostech, které tvoří více než polovinu rozlohy oblasti, i když byla jejich druhová skladba výrazně změněna ve prospěch jehličnanů, dodnes přežila většina původní flóry a fauny. Význačným fenoménem Třeboňska jsou mohutné duby vytvářející stromořadí na rybničních hrázích, nejstarší z nich pocházejí z konce 16. století.

Díky této velké pestrosti různorodých typů biotopů, které se vyskytují na poměrně malé ploše, je možné na Třeboňsku zaznamenat druhy s různými nároky na prostředí. Na Třeboňsku byl zaznamenán výskyt téměř 280 druhů ptáků, z nichž nejméně 182 hnízdí. Velká koncentrace rybníků, vodních toků a močálů dělá z Třeboňska jednu z nejvýznamnějších lokalit vodních a mokřadních ptáků ve střední Evropě. Množství ptáků zdržujících se na hladinách rybníků v době migrací, především v podzimním období, dosahuje více než 20 000 exemplářů.

Předmětem ochrany je zde 19 druhů - volavka bílá (Egretta alba), kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), čáp černý (Ciconia nigra), orel mořský (Haliaeetus albicilla), včelojed lesní (Pernis apivorus), moták pochop (Circus aeruginosus), rybák obecný (Sterna hirundo), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), ledňáček říční (Alcedo atthis), žluna šedá (Picus canus), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud prostřední (Dendrocopus medius), skřivan lesní (Lullula arborea), slavík modráček (Luscinia svecica), husa velká (Anser anser), kopřivka obecná (Anas strepera) a lžičák pestrý (Anas clypeata).

Na větších rybnících hnízdí potápka roháč (Podiceps cristatus), spíše pro menší, zarostlé rybníky je typická potápka malá (Tachybaptus ruficollis). Počátkem 80. let vznikla hnízdní kolonie kormorána velkého (Phalacrocorax carbo), jejíž velikost se dnes pohybuje v rozmezí 100-220 párů. Kdysi běžný bukač velký (Botaurus stellaris) i bukáček malý (Ixobrychus minutus) dnes hnízdí jen výjimečně. Existují zde jedna až dvě hnízdní kolonie kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax) s několika desítkami párů. Běžná je volavka popelavá (Ardea cinerea), hnízdící nejméně ve dvou koloniích. Volavka červená (Ardea purpurea) je mizející druh, naopak stavy volavky bílé (Egretta alba) se zvyšují a v pozdním létě a na podzim lze pozorovat desítky exemplářů. Běžný je čáp bílý (Ciconia ciconia), výhradně v okolí lidských staveb hnízdí okolo 10 párů. V lesních komplexech hnízdí na několika lokalitách čáp černý (Ciconia nigra).

V oblasti hnízdí asi 200 párů husy velké (Anser anser). Rybníky Velký Tisý a Horusický jsou letními shromaždišti hus, jejichž celkové počty přesahovaly 10 000 exemplářů, v posledních letech však poměrně razantně poklesly. V podzimních a zimních měsících se objevují stohlavá hejna severských hus polních (Anser fabalis) a v menší míře hus běločelých (Anser albifrons). Z hnízdících kachen patří mezi nejvýznamnější asi 50 párů hohola severního (Bucephala clangula) a více než 20 párů zrzohlávky rudozobé (Netta rufina). Oblast je také pravidelným hnízdištěm většího množství párů kopřivky obecné (Anas strepera).

Prosperující hnízdní populace více než 10 párů orla mořského (Haliaeetus albicilla) patří k nejvýznamnějším v rámci celé střední Evropy, počet zimujících orlů mořských dosahuje až několika desítek kusů. V rákosinách rybníků hnízdí okolo 30-40 párů motáků pochopů (Circus aeruginosus), vedle dalších osmi druhů dravců v oblasti hnízdí i jednotlivé páry luňáka hnědého (Milvus migrans) a luňáka červeného (Milvus milvus).

Krátkokřídlí jsou v oblasti zastoupeni především běžnou a hojnou lyskou černou (Fulica atra). Na rybnících hnízdí i další zástupce této skupiny – chřástal vodní (Rallus aquaticus), v močálech vzácný chřástal kropenatý (Porzana porzana) a chřástal malý (Porzana parva).

Třeboňsko je migrační zastávkou desítek druhů bahňáků, se kterými se setkáme ve větším množství v době tahu především na dnech vypuštěných rybníků. Pouze několik málo druhů zde i hnízdí, a to mizející břehouš černoocasý (Limosa limosa) a vodouš rudonohý (Tringa totanus), velmi vzácně tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta), dále vodouš kropenatý (Tringa ochropus), který snáší vejce hlavně do opuštěných hnízd drozdovitých ptáků, v močálech poměrně běžná bekasina otavní (Gallinago gallinago) a v lesích sluka lesní (Scolopax rusticola).

Jedním z hojnějších vodních ptáků v oblasti je racek chechtavý (Larus ridibundus), jeho stavy se však v posledních letech snižují. Další druhy racků se pravidelně objevují na tahu, případně i výjimečně zahnízdí. Rybáků obecných (Sterna hirundo) je v současné době asi 50 -100 párů, hnízda jsou umístěna především na umělých písčitých ostrůvcích.

Rozlehlé lesní komplexy jsou významnými hnízdišti kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus). Výr velký (Bubo bubo) hnízdí ve specifických podmínkách Třeboňska na zemi, případně ve starých stromových hnízdech jiných velkých ptáků. Na rozdíl od lesních druhů sov se početnost druhů hnízdících v zemědělské krajině výrazně snižuje; mizí především sýček obecný (Athene noctua) a sova pálená (Tyto alba).

Pro rozvolněná rašeliniště, řídké borové porosty na píšečných půdách a velké lesní paseky je typický lelek lesní (Caprimulgus europaeus). Pravidelně v oblasti hnízdí ledňáček říční (Alcedo atthis) a do zemědělské krajiny se opět začíná vracet dudek evropský (Upupa epops).
Ve starších lesích je běžný datel černý (Dryocopus martius), v luzích a na hrázích žluna šedá (Picus canus) a strakapoud prostřední (Dendrocopos medius). V ptačí oblasti hnízdí celkem sedm druhů datlovitých.

K charakteristickým zástupcům řádu pěvců patří především některé druhy mokřadních ptáků, jako jsou např. cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) a rákosníci (Acrocephalus sp.). V poslední době se rozšířili slavík modráček (Luscinia svecica) a krkavec velký (Corvus corax).

Zdroj informací:
Bureš, J., Kloubec, B., Ševčík, J., Hora, J. (2006): Metody monitoringu ptačích oblastí – Třeboňsko. Dep. AOPK ČR, Praha, 28 pp.

Výčet druhů, jež jsou hlavním předmětem ochrany

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.