O ptačí oblasti Monitoring ptačí oblasti
DomůPtačí oblasti

Šumava (CZ0311041)

Ptačí oblast Šumava (97 493 ha) je vymezena Národním parkem Šumava a částí CHKO Šumava. Celé území se vyznačuje vysokou lesnatostí s převahou smrkových monokultur. Na rozsáhlých plochách se však zachovaly zbytky přirozených lesů. Nejvýznamnější jsou horské klimaxové smrčiny ve vrcholových partiích nad 1 100 m (značně poškozené kůrovcovou kalamitou) a smíšené smrko-jedlové lesy v nižších polohách. Typickým ekosystémem Šumavy jsou početná vrchovištní a údolní rašeliniště, pokrytá převážně stromovými a klečovými porosty borovice blatky (Pinus rotundata). Z nelesních stanovišť jsou významné velké komplexy mokrých a rašelinných luk, které vznikly extenzivním obhospodařováním nebo úplnou absencí hospodaření v posledních desetiletích. V období 1985-2000 byla hnízdní avifauna Šumavy tvořena 142, potenciálně až 146 druhy, při zahrnutí ojedinělých zahnízdění v minulosti a druhů sporných 152 druhy ptáků (BÜRGER &.PYKAL 2003). Území je významné i v celoevropském měřítku, přežívají zde reliktní populace některých boreálních druhů avifauny.

Předmětem ochrany je zde 9 druhů - čáp černý (Ciconia nigra), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), tetřívek obecný (Tetrao tetrix), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), chřástal polní (Crex crex), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), datel černý (Dryocopus martius) a datlík tříprstý (Picoides tridactylu).

Mezi nejvýznamnější a typické druhy oblasti patří lesní kurovití ptáci – tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a jeřábek lesní (Bonasa bonasia). Populace tetřeva hlušce na Šumavě je dnes jedinou reprodukce schopnou populací v České republice a představuje zhruba 90 % z celostátního výskytu. Velmi významná je i z hlediska ostatních zbytkových populací v rámci středohorských ekosystémů střední Evropy. Velmi početná šumavská populace jeřábka lesního je vedle alpské populace největší ve střední Evropě. Populace tetřívka v Ptačí oblasti Šumava společně s populací ve Vojenském újezdu Boletice tvoří jádro výskytu tohoto druhu v  jižních a západních Čechách, avšak její početnost se soustavně snižuje.

Ve smrčinách přirozeného charakteru a částečně i ve smrkových monokulturách vyšších poloh (cca nad 900 m) hnízdí v celé oblasti datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Na stejných stanovištích, ale v rozvolněných porostech a na jejich okrajích při různých typech bezlesí hnízdí kos horský (Turdus torquatus). Velmi početné jsou populace kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus). Obě tyto sovy se vyskytují v celé oblasti a hnízdí jak ve smíšených porostech, tak i ve smrkových monokulturách, pokud zde naleznou vhodné hnízdní dutiny. Zbytky přirozených smíšených porostů, ale i starší smrkové porosty, jsou místem hnízdního výskytu datla černého (Dryocopus martius). Také čáp černý (Ciconia nigra) hnízdí rozptýleně v celé oblasti, a to zejména ve zbytcích starých bučin.

Velmi významná je v oblasti populace chřástala polního (Crex crex). Její výskyt je vázán na mozaiku antropogenního bezlesí. Pestrá mozaika bezlesých enkláv v různém stadiu sukcese a často ve vazbě na mokřady vytváří specifické podmínky i pro další druhy významné z hlediska ochrany přírody – pro bekasinu otavní (Gallinago gallinago), hýla rudého (Carpodacus erythrinus), bramborníčka hnědého (Saxicola ruberta), cvrčilku zelenou (Locustella naevia), ťuhýka obecného (Lanius collurio), ťuhýka šedého (Lanius excubitor), slavíka modráčka (Luscinia svecica) aj.

Šumava je významnou oblastí výskytu některých druhů ptáků, jejichž populace nejsou početné, ale jedná se o vzácné druhy s nízkými populačními hustotami anebo o malé izolované populace významné svou reliktností. Mezi takové druhy patří sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který zde na dvou lokalitách hnízdí víceméně nepřetržitě již od 80. let 20. století. Na Šumavě se vyskytuje a hnízdí reintrodukovaná populace puštíka bělavého (Strix uralensis). Jedná se o jedinou oblast výskytu v Čechách a druhou v rámci České republiky. Malá izolovaná populace strakapouda bělohřbetého (Dryocopos leucotos) je významným reliktem oblasti. Jeho ostrůvkovitý hnízdní výskyt je vázán na zbytky smíšených porostů přirozeného charakteru (květnaté a horské acidofilní bučiny pralesovitého charakteru). Lejsek malý (Ficedula parva) je indikátorem smíšených lesů přirozeného charakteru se zastoupením mladých vývojových stadií lesa s převahou buku.

Zdroj informací:
Kloubec, B., Bufka, L., Lorenc, T., Hora, J. (2006): Metody monitoringu ptačích oblastí – Šumava. Dep. AOPK ČR, Praha, 18 pp.

Výčet druhů, jež jsou hlavním předmětem ochrany

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.