O ptačí oblasti Monitoring ptačí oblasti
DomůPtačí oblasti

Beskydy (CZ0811022)

Ptačí oblast Beskydy svou rozlohou 35 243 ha pokrývá zhruba jednu třetinu plochy CHKO a IBA Beskydy. Geomorfologicky náleží do podprovincie Vnější Západní Karpaty, biogeograficky do Karpatské podprovincie. Má charakter výrazně členité hornatiny s velkými výškovými rozdíly mezi vrcholy a dny četných údolí, která území člení do několika výrazných horských skupin. Průměrná nadmořská výška oblasti činí cca 750 m, nejvyšším vrcholem je Lysá hora s 1 324 m n.m., nejníže položená místa mají nadmořskou výšku kolem 370 m.

Před osídlením člověkem byla oblast pokryta souvislými lesy pralesovitého charakteru, v nejnižších polohách převážně bučinami (s příměsí dubu) a výše jedlobučinami, s postupující nadmořskou výškou se zvyšovalo zastoupení smrku, který v polohách nad 1 000 m vytvářel smrkový stupeň. Místy se vyskytovaly suťové lesy. Nyní tvoří původní pralesovité porosty nepatrný zlomek celkové rozlohy lesů a nacházejí se převážně v nejvyšších polohách nebo na obtížně přístupných místech. Většina z nich je chráněna v rezervacích. Převážnou část hospodářských lesů tvoří rozsáhlé smrkové monokultury. Jen místy jsou větší plochy obhospodařovaných bukových porostů, avšak bez věkové a prostorové diverzity. V těchto porostech se rozptýleně dočasně vytvářejí vhodné podmínky pro hnízdění cílových druhů, po odtěžení porostů však opět zanikají. Jemnější způsoby hospodaření (výběr, kotlíky, využívání přirozeného zmlazení atd.) jsou dosud využívány velmi málo. Při výchovných zásazích se z porostů odstraňují pionýrské dřeviny (bříza, jíva, jeřáb) a poškozené nebo neperspektivní stromy, tím se však brání vzniku vhodných podmínek pro řadu druhů ptáků vázaných na narušené, doupné a rozpadající se stromy. Při teplotním zvratu na přelomu let 1978/79 došlo k rozsáhlému poškození lesních porostů na velkých plochách vlivem imisí. Na hřebenu Radhoště, severní straně Smrku, Lysé hoře a Travném vznikly rozsáhlé holiny, které se postupně zalesňují.

V horských polohách se dochovaly zbytky původních pastvin, které jsou většinou v pokročilém stádiu sukcese a jen málo z nich je obhospodařovaných. V nižších polohách, zejména v údolích a na úbočích, byly původní pastviny z velké části přeměněny na louky. Tyto louky jsou převážně polokulturního charakteru, velký podíl mají také kulturní louky a pouze místně se zachovaly květnaté louky. Bohatá je rozptýlená zeleň v podobě pásů či skupin keřů či stromů. Významným prvkem jsou také ovocné dřeviny, které jsou vysázeny u sídel v podobě drobných sadů nebo jako jednotlivé stromy.

Všechny vodní toky, kterých se v oblasti nachází velké množství, náleží ke štěrkonosným tokům pstruhového pásma. Jde převážně o drobné toky se šířkou koryta pod 4 m, většinou zregulované a s redukovanými břehovými porosty.

Převážně lesnímu charakteru oblasti (lesy pokrývají cca 90 % území) odpovídá skutečnost, že všech deset druhů přílohy I směrnice ES o ptácích (tab. v kap. 2), které jsou předmětem ochrany ptačí oblasti, jsou lesní druhy - čáp černý (Ciconia nigra), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), puštík bělavý (Strix uralensis), žluna šedá (Picus canus), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datlík tříprstý (Picoides tridactylus) a lejsek malý (Ficedula parva). Pokud jde o tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), Beskydy patřily v minulosti k oblastem s nejvyššími počty tetřevů v ČR. Současná populace představuje jen pouhý zlomek dřívějšího stavu, přesto stále dává naději uchování druhu i do budoucna za předpokladu, že budou rychle realizována potřebná opatření.

Z dalších druhů přílohy I v oblasti pravidelně hnízdí včelojed lesní (Pernis apivorus), sýc rousný (Aegolius funereus) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Nelze vyloučit hnízdění orla křiklavého (Aquila pomarina), zvláště přihlédneme-li ke skutečnosti, že zde v minulosti pravidelně hnízdil. Hojný je lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Z významných lesních druhů, které nejsou uvedeny v příloze I, je místy početný holub doupňák (Columba oenas). Na imisních holinách v nejvyšších polohách hnízdí linduška horská (Anthus spinoletta), která však po opětovném zalesnění holin postupně zmizí. Okraje holin obývá značná část populace kosa horského (Turdus torquatus), ale i po ztrátě těchto stanovišť zůstane pro druh dostatek vhodných stanovišť na okrajích horských luk a pastvin, při lesních pasekách a v rozvolněných porostech.

Nejvýznamnějšími druhy otevřené krajiny jsou chřástal polní (Crex crex), křepelka polní (Coturnix coturnix), ťuhýk obecný (Lanius collurio), cvrčilka zelená (Locustella naevia), krutihlav obecný (Jynx torquilla) a bramborníček hnědý (Saxicola rubetra).
Na vodních tocích hnízdí početně skorec vodní (Cinclus cinclus), konipas horský (Motacilla cinerea) a konipas bílý (Motacilla alba), vzácně ledňáček říční (Alcedo atthis).

Zdroj informací:
Křenek, D. (2006): Metody monitoringu ptačích oblastí – Beskydy. Dep. AOPK ČR, Praha, 12 pp.

Výčet druhů, jež jsou hlavním předmětem ochrany

Rozšíření v ČR:
(c) 2007 Biomonitoring - Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu monitoring@nature.cz. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2007 - všechna práva vyhrazena. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.